Přednášející

Doc. Ing. Fedor Gál, DrSc

(*1945)
 
Narodil se 20. března 1945 v ghettu Terezín, kde byla v té době vězněna jeho matka Barbora Gálová a jeho starší bratr Egon. Svého otce Vojtěcha Gála pamětník nikdy nepoznal. Rodina byla židovského původu a vlastnila velký statek ve vesnici Partizánska Ľupča (do roku 1946 Nemecká Ľupča), která leží na slovenském Liptově. Otec bojoval ve Slovenském národním povstání, po jeho potlačení Němci chytili Gálovy a internovali je v koncentračním táboře Sereď. Odtud otec odešel transportem do koncentračního tábora Sachsenhausen a na konci války zemřel při pochodu smrti. Matka s malými syny válku přežila a vrátila se do Ľupče, kde se snažila znovu hospodařit. V roce 1948 jí však komunisté farmu znárodnili, proto s dětmi odešla do Bratislavy, kde až do důchodu pracovala ve Sběrných surovinách. Fedor Gál vychodil základní školu v Bratislavě a vystudoval Střední průmyslovou školu chemickou ve Zlíně (tehdy Gottwaldově). Pracoval jako dělník v chemických továrnách a dálkově si dodělával Vysokou školu chemicko-technologickou. Poté se věnoval sociologii a prognostice, pracoval v několika výzkumných ústavech. V listopadu 1989 se aktivně zapojil do sametové revoluce v Bratislavě, spoluzakládal politickou platformu Verejnosť proti násiliu. Krátce byl činný ve slovenské politice. Po rozpadu Československa se v roce 1992 odstěhoval do Prahy, kde přednášel sociologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. S dalšími společníky stál u vzniku TV Nova. Založil rovněž nakladatelství G plus G, které vydává především knihy věnované tématům menšin, jinakosti, prožitku holocaustu. Od roku 2009 se zabývá filmovou dokumentaristikou, natočil čtyři dlouhé filmy a dvanáct krátkých dokumentárních esejů. V dokumentu Krátká dlouhá cesta zmapoval také osudy svého otce.
 

Prof. Mgr. Martin C. Putna, Dr.

(* 1968)
 
Působí jako literární historik, kritik, překladatel, spisovatel a pedagog Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Po gymnaziálních studiích v rodném Písku absolvoval klasickou filologii a rusistiku na Filozofické fakultě UK, též teologii na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Roku 1998 se habilitoval z obecné a srovnávací literatury prací Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918, posléze přednášel na FF UK, FAMU či jako zastupující profesor na Universität Regensburg. Profesorem obecné a kulturní antropologie je od roku 2013.
 
Putna několik let vedl Knihovnu Václava Havla, často spolupracuje s řadou médií včetně České televize, kde moderoval kulturně kritický pořad Síto. Patří mezi ty, které lze označit za takzvané veřejné intelektuály, neboť angažovaně vstupují do veřejného prostoru a netají se svými občanskými postoji.
 
Tématem Putnova badatelského zájmu a četných vědeckých prací je literatura v souvislosti s duchovními dějinami lidstva. V poslední době vydal například Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity (2015, anglicky vyšly vloni pod titulem Rus – Ukraine – Russia: Scenes from the Cultural History of Russian Religiosity), které napsal na popud toho, kam se současná ruská společnost ubírá. Volně na ně navázaly Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy (2018), za něž získal nominaci na cenu Magnesia Litera. Před několika týdny se na pultech objevila Putnova drobná publikace o kulturní historii pražských Košíř Košíře mýtické a literární.
 
Martin C. Putna se věnuje také zpěvu, specializuje se na renesanční a barokní hudbu. Vydal tři sólová alba, doplněná o kulturně-historické studie o nazpívaných písňových textech: O smrti i vesele. Písně barokní a postbarokní (2013), Písně pro Ježíše (2014), Písně absurdní (2016).